Po vzniku první sokolské jednoty v Praze v r. 1862 nalézají Tyršovy a Fügnerovy myšlenky živnou půdu pro vznik sokolských jednot v dalších městech a na venkově. V Komíně pomohli ustavit pobočku své jednoty členové žabovřeského Sokola v r. 1905. Nadšením a obětavostí několika málo členů (31) museli občany přesvědčovat, že tělesná cvičení prospívají zdraví. Stavěly se jim do cesty předsudky společenské, náboženské i politické. Scházejí se, cvičí venku, později ve stodole, když jim obecní výbor zamítl zapůjčení místnosti ve staré škole a též louky za řekou.

V r. 1907 cvičí 7 členů na II. Všesokolském sletu v Praze a v r. 1909 pořádá naše jednota okrskové veřejné cvičení. Jednotlivé skladby nacvičili na dvoře prvního starosty. Byl jím bratr Večeřa, náčelníkem bratr Doležal, jednatelem bratr Drahovzal, pokladníkem bratr Kloupar. Činnost se rozrůstá, hrají divadlo, pořádají výlety, zábavy, z výtěžku kupují nářadí a zřizují knihovnu.
Silný rozvoj jednoty přerušila 1. světová válka. Hlavní činovníci odcházejí na frontu. Činnost jednoty udržují ženy. Cvičí, podporují rodiny, jejichž otcové narukovali, knihy uschovávají ve svých domácnostech. Prořídlé řady členů se po válce opět dávají s novou chutí do sokolské práce. V r. 1919 už pravidelně cvičí všechny složky a na VIII. Všesokolském sletu v Praze cvičí 16 dorostenců a 30 členů naší jednoty.